S velkou ctí jsme přivítaly právničku a tvář iniciativy Jsme fér, která denně bojuje za práva LGBTQ+ lidí, v našem rozhovoru. Adéla nám otevřeně pověděla o tom, co obnáší její práce ve Jsme fér, co nás v novém roce čeká na politické scéně v souvislosti s podporou práv LGBTQ+ lidí a také nás nechala nahlédnout do svého soukromí. Adéle moc děkujeme za její cenný čas. Začtěte se i vy do skvělého rozhovoru s Adélou Horákovou plného důležitých informací.
Dobrý den, Adélo. Čeští LGBTQ+ lidé Vás znají jako mediální tvář a právničku iniciativy Jsme fér. Co tato práce obnáší, jak vypadá Váš běžný pracovní den ve Jsme fér?
Žádný den není stejný a to je fajn. Je nás v týmu jen pár a tak většina z nás “sedí na více židlích”, abychom udělali vše, co je třeba. Já mám ve Jsme fér na starosti hlavně právní poradenství, komunikaci s politiky, občasné zastupování v médiích, formulace našich veřejných výstupů a navazování kontaktů. To hlavní co děláme je, že neustále s týmem přemýšlíme, jak nejrychleji dosáhnout přijetí rovného manželství.
Mimo to v běžný den sleduju jednání Sněmovny a jejích orgánů, pokud se týká nás a referuji kolegům a veřejnosti co se tam děje. Analyzuji a komentuji dokumenty, které se nás týkají. Jako například návrhy, které předkládá opozice a mají za cíl zastavit rovné manželství (jako třeba návrh lidovců na mikro rozšíření registrovaného partnerství, ústavní zákaz manželství), Strategii rodinné politiky MPSV. Na požádání referujeme mezinárodním organizacím o stavu lidských práv v ČR. Formuluji a připravuji některé naše texty na sítě, pokud se týkají postupu novely v Parlamentu. Hodně času trávím na schůzkách – s organizacemi, které nás podporují, nebo chtějí podpořit, s politiky, s novináři a také s LGBT+ lidmi, kteří se také chtějí zapojit, protože mít novou mladší generaci aktivistů je důležité.
Co Vás na této práci nejvíc baví a co je pro Vás naopak “nutné zlo”?
Baví mě skoro všechno. Nutné zlo je muset vyslechnout všechny ty ohavné věci, někdy vyloženě lži, které o nás někteří říkají. Mám to stejně asi jako spousta lidí – vzbuzuje to ve mně smutek, rozhořčení a frustraci. Ale jediná cesta jak to změnit je jít dál.
Aktuálně se nacházíme ve 2. čtení novely o rovnoprávném manželství. A není to tak dlouho, co několik desítek firem, divadel a kin veřejně vyzvalo vládu ke schválení manželství pro všechny. Jaký scénář nyní očekáváte? Mohl by mít tento veřejný apel nějaký větší dopad na rozhodování politiků?
Když se veřejnost ozve, vždycky to má dopad. Každý jeden email, každý komentář na sítích, každá schůzka, každý blog, každá taková výzva… Takže prosím všechny, ať v tom neustávají. A výsledky jsou vidět – před 6 lety nebylo rovné manželství vůbec téma a teď se podívejte, je to jedno z největších politických a společenských témat. Před 6 lety jsme neměli žádné vážné prezidentské kandidáty, kteří by nás podporovali. V posledních prezidentských volbách to byli čtyři z top pěti. Ústavní zákaz, po vlně odporu veřejnosti za poslední čtyři měsíce vyústil třeba ve veřejné prohlášení premiéra, že si ho nepřeje (ale ještě nesmíme přestat bdít, opozice ho může stále chtít tlačit dál). A jaký očekáváme scénář? Na jedné straně bude pořád snaha manželství shodit ze stolu pozměňovacími návrhy a těch bude hodně. Bude to takové nedůstojné tržiště, handl o to, jaká práva si ještě zasloužíme a jaká ne. Podívejte se na už zmiňovaný návrh lidovců. Říkají tomu “narovnání” ač sami vědí, že to žádné narovnání není, jsou tam drobné věci jako vdovské důchody apod., ale křečovitě se vyhýbá tomu, aby uznal duhové rodiny za rodiny a nás za společné rodiče. Vedle toho bude snaha nás zamést pod stůl, vymlčet to. A je pořád na stole ústavní zákaz… No, bude to divoké. O novele samotné se rozhoduje až ve 3. čtení, to by čistě teoreticky mohlo nastat už v lednu. A pak Senát, to bude taky oříšek.
Bude pro Jsme fér pozitivní výsledek, když budou narovnána práva pro tyto svazky, ale název bude jiný než “manželství”?
Jsme fér vždycky mělo a bude mít jen jediný cíl – rovnoprávné manželství. To by přijetím takového návrhu – mi mu pracovně říkáme “polomanželství” – nebylo dosaženo. Což sami říkají i někteří jeho předkladatelé. Oni říkají, že to předkládají proto, že sice sami rovné manželství podporují, ale chybí hlasy na jeho podporu hlavně od ODS, lidovců a Hnutí ANO (s SPD asi nemůžeme moc počítat). Mnoho z těch, kteří to předložili, vykonalo spoustu práce i pro rovné manželství. Hodně lidí bude podle mě vnímat jako důležité, že takový návrh obsahuje i společná rodičovská práva. Na druhou stranu polomanželství může přinést i negativní dopady – na několik let výrazně utlumí další diskuzi o skutečném rovném manželství, vůle se o něm bavit ve Sněmovně klesne, protože “teď jsme vám něco dali, tak co zase chcete”. Taky to udržuje ty dvě škatulky lidí, což já považuji za nežádoucí. Ale ono to možná nebude tak horké. Sice léta slýcháme “kdybyste se vzdali toho názvu, tak se to schválí hned,” ale my tušíme, že to tak snadné není.
Protože spoustě z těch, kteří říkají, že jim vadí jen název, vadí zároveň uznat duhové rodiny jako rodiny. Není to o názvu, je to o dětech.
Co se stane s LGBTQ+ lidmi, když se schválí ústavní změna manželství jako svazku muže a ženy?
Poprvé od listopadu 1989 uděláme krok zpět. Poprvé v historii našeho samostatného státu se situace stejnopohlavních párů a jejich děti zhorší. Protože ústavní zákaz má jediný cíl a efekt – zvýšení počtu hlasů nutných k přijetí manželství pro všechny. Ze stávající obyčejné většiny na ústavní většinu (tedy 120 hlasů). To je celé. Ty ostatní proklamace o “ochraně tradiční rodiny”, “symbolu” nebo “jednoduché definice toho, co manželství je” je jen zástěrka a omáčka. Nenechme se zmást. Jde jen o zvýšení nutného počtu hlasů. Zákony podobné tomu, co tu předložila velká část ODS, lidovců a Hnutí ANO jsou vlajkovou lodí zpátečnických a homofobních vlád zejména na východ od nás. To, co předložili, je téměř totožné s tím, co si zatím jako poslední země na světě dalo do ústavy Rusko. Rusko. V roce 2020. To jim vážně nepřijde divné, v koho stopách kráčejí?
Naopak v případě schválení manželství pro všechny, jakou roli bude mít iniciativa Jsme fér a Vy v ní?
Přijetím rovného manželství bude cíl iniciativy naplněn. Jsme fér je společná iniciativa několika organizací a každá z nich má samozřejmě vedle rovného manželství i jiné projekty a cíle, ale Jsme fér je jen o jednom.
Přesto, že v Česku na rovná práva stále čekáme, situace na Slovensku je o poznání horší. Tam je rétorika vysoce postavených politiků směrem k LGBTQ+ lidem daleko za hranou. Jak tuto situaci vnímáte Vy a co by mohlo slovenské duhové komunitě pomoci?
Vnímám to stejně. Situace na Slovensku je alarmující. Ale aspoň pro nás, kteří se v tom pohybujeme déle a sledujeme to blíže, to není překvapení. K tomu to směřovalo už léta. Už v roce 2013 tam anti-LGBT organizace Aliance pro rodinu (ano, stejný název jako ta česká) za pomoci římskokatolické církve a krajní pravice (jak jinak, usual suspects) vyvolali referendum, ve kterém měli lidé hlasovat mimo jiné o ústavním zákazu rovného manželství a zákazu společných adopcí pro páry stejného pohlaví. Kolem toho referenda byla neuvěřitelně toxická, nechutná a útočná kampaň. Je mi smutno z toho, že půl milionu slovenských LGBT+ lidí muselo o sobě poslouchat takové lži. To referendum sice neplatilo, ale ústavní zákaz manželství byl na Slovensku nakonec přijatý. A to velmi posílilo homonegativní a transnegativní postoje ve slovenské společnosti a politice. Ti lidé, kteří to referendum vyvolali, jsou podle mě jedni z těch, kteří jsou za nárůst nenávisti a násilí na Slovensku zodpovědní.
Postoj politiků k LGBT+ lidem je krásným lakmusovým papírkem stavu demokracie. Není tedy překvapením to, co vidíme dnes, že ti, kteří se odklání od demokracie a Evropské Unie směrem k Rusku, jsou zároveň ti, kteří tam nejhlasitěji útočí na nevinné a bezbranné LGBT+ lidi. A jak slovenských LGBT+ lidem pomoci? Pokud můžete, volte strany, které nás podporují. Sledujte slovenské LGBT+ organizace a podpořte je, jak budete moci (třeba Iniciativa Inakosť, Duhový Pride, Dúhové rodiny, Prizma poradňa…). Bavte se se svým okolím o tom, jaké jsou problémy LGBT+ lidí. Pište politikům. Vstupujte do politiky. Vstupte do LGBT+ organizace. Způsobů, jak se zapojit, je hodně, každý si může najít, co jemu vyhovuje.
Jak podle Vás může průnik politiky a LGBTQ+ otázek ovlivnit celospolečenský postoj k těmto tématům?
Velmi. Je to kruhový vztah. Veřejnost ovlivňuje to, co říkají a dělají politici. Ale zároveň slova a činy politiků utváří postoje společnosti. Což může mít někdy tragické důsledky, jak jsme viděli v případě vražd v Bratislavě nebo nedávného útoku v Českých Budějovicích na člověka jen proto, že měl kolem krku duhovou vlajku.
Setkáváte se s nějakými komentáři konkrétně na Vaši osobu jakožto součást LGBTQ+, ať už pozitivními, nebo negativními?
Většinou se to netýká mé osoby konkrétně, ale mé práce. Hodně lidí mi za ni děkuje, což mě hodně nabíjí. Vidím, že naše práce má smysl a děláme ji pro někoho, kdo to opravdu ocení. Když třeba vidím, jak lidi přispívají na naše občasné sbírky, moc mě to těší a každý dar beru jako malé “děkuju”. No a pak jsou samozřejmě i negativní až ohavné komentáře – mnohem více tedy na Twitteru než na Instagramu. Většinou si s nimi moc hlavu nelámu, vím, že tito lidi ve skutečnosti zastupují jen zlomek naší společnosti. A ten zlomek se bude, pokud to nevzdáme, pořád zmenšovat.
Jaký byl váš nejnáročnější moment v rámci vaší práce na podpoře LGBTQ+ práv, a jak jste se s ním vypořádala?
Byly tak dva nebo tři. Asi nejvíc mne zatím zasáhly vraždy v Bratislavě. Zhmotněná noční můra. Smutek za ty oběti a jejich rodiny a blízké. Myšlenky na to, jak se asi cítí LGBT+ lidi na Slovensku a jejich rodiče, jejich blízcí (což není malá skupina, LGBT+ lidí je všude na světě asi 10%, když k tomu připočtete rodiče a blízké, je to obrovská část populace). Vztek na ty, kteří to způsobili – to nebyl jen ojedinělý čin osamělého radikála. Ano, on byl vyšinutý, ale podhoubí na to, aby se jeho vyšinutost zamířila na nás, to podhoubí vytvořilo více lidí – včetně některých politiků. V reakci na ty vraždy jsme vůči českým politikům sepsali výzvu Společně proti nenávisti a když jsem jí předávala předsedkyni Poslanecké Sněmovny Markétě Pekarové Adamové, měla jsem slzy v očích, zlomil se mi hlas a kolegyně Lucia to za mě musela doříct.
Svěříte se nám o Vašem uvědomování si vlastní orientace a coming outu?
Ten vnitřní coming out proběhl až na vysoké škole a byl velice rychlý a snadný. Vlastně si nevybavuju nějaký moment, kdy bych s něčím vnitřně zápolila. Ale i tak mi nějaký čas trval ten vnější coming out – nejdřív přátelům, pak v rodině a teprve s odstupem několika let až v práci. Teď už dělám coming out na největších televizních stanicích jakoby se nechumelilo. 🙂 Třeba když novináři mluví o “těch LGBT+ lidech” nebo o “téhle komunitě” tak nechci, aby to znělo tak strojeně a neosobně, tak říkám “my, LGBT+ lidé”. Kamarádi mi fandí, rodina mě podporuje a moje bývalá firma, kde jsem pracovala, podporuje rovné manželství. S nadsázkou říkám, že coming out je takový mikro každodenní aktivismus. 🙂
Co byste LGBTQ+ komunitě, která je z politické situace v Česku a na Slovensku zklamaná, vzkázala?
Nejste v tom sami. Hodně lidí to cítí jako vy. Zároveň je tu ale hodně lidí, kterým na vás záleží a bojují za vás. Tím nemyslím jen Jsme fér a jiné LGBT+ organizace, ale i političky a politiky, odborníky, firmy, mezinárodní instituce, domácí sdružení jako akademické senáty, mládežnické politické organizace a mnozí další.
A taky prostě obyčejní lidi. Nedávno jsem jela na rozhovor do CNN Prima a televize mi zavolala taxíka tam i zpět. Oba dva, řidička a řidič, úplně neznámí lidé, mi moc fandili, když zjistili, proč tam jedu. Taková pozitivní nečekaná sonda do myslí lidí… Pak bych jim také vzkázala, aby vnímali i ty pozitivní věci, které se dějí.
Nemyslím tím propadat nedůvodnému optimismu, ale nenechat se paralyzovat pesimismem.
Dobré věci se také dějí a musíme si je připomínat. Poslouží nám jako energie na další cestu. Jak zní ty mantry z self-help instagramovým účtů – follow the light, not the darkness. 🙂 Pokud to nevzdáme, dosáhneme změny, o tom jsem přesvědčená.
Adélu můžeš sledovat na Instagramu:
