Tereza Lavičková – plzeňská zpěvačka a hudebnice, známá pod uměleckým jménem TEZA, loni v listopadu vydala svůj debutový singl Colors a příští rok se chystá vydat její první studiové album s názvem For All the Women I’ve Ever Loved. Po devíti letech, které strávila jako součást popového dua teepee, se rozhodla vydat na sólovou dráhu.
Teza se otevřeně hlásí nejen ke své orientaci, ale i k feminismu. A jak sama říká, v českém prostoru, zejména v hudebním průmyslu, je “přechlapíno” a chybí zde jakýkoliv vzor hrdé queer ženy. To maximálně podporujeme a proto jsme Tezu musely vyzpovídat. Čtěte!
Dočetla jsem se, že chceš i pomocí hudby pomáhat LGBTQ+ komunitě, převážně v období coming outu, který je pro mladé jednou z nejtěžších událostí v životě. Strach z odhalení své sexuální orientace nejednou skončil tragicky. Pověz mi konkrétní kroky, kterými plánuješ komunitě pomáhat?
Asi ani nemám nějaké konkrétní kroky. Spíš je to obecně to, že o tom otevřeně mluvím beze studu. Chtěla bych trochu té své hrdosti předat ostatním. Už mě nebaví, že v nás společnost ještě pořád vyvolává pocit strachu nebo studu, když skutečně není čeho se bát nebo za co se stydět. My nejsme ti divní, divní jsou ti kteří šíří nenávist a kteří mají s LGBTQ+ lidmi pořád nějaký nesmyslný problém. Přála bych si, aby každý tzv. baby queer zažil jaké to je být v bezpečí a doufám, že například moje koncerty takovým bezpečnějším místem pro svobodný projev vlastní identity budou.
Co tě přivedlo k tomu, že téma coming outu je pro tebe veřejně důležité? Byla to vlastní zkušenost?
Jednoznačně. Asi každý, kdo si coming outem prošel, ví, jak je to náročné období. Pro mě to byla taková metaforická první facka od života. Člověk rychle vyroste z té dětské naivity, když se pro něj svět najednou stane nebezpečným a neférovým místem, jen kvůli tomu do koho se zamiloval. Zároveň to byl také moment, kdy mi mnoho věcí začalo dávat smysl, pochopila jsem sama sebe a začala jsem od té chvíle žít mnohem šťastněji a autentičtěji. Přála bych si, aby queer lidi viděli tohle světlo na konci tunelu. I když je coming out nejdříve děsivý, tak za to nakonec stojí.
„Člověk rychle vyroste z té dětské naivity, když se pro něj svět najednou stane nebezpečným a neférovým místem, jen kvůli tomu do koho se zamiloval.“
Ve své písni Colors, která má podle mě ambici stát se coming outovou hymnou pro mladé, mluvíš ke své mámě o tom, že tě nikdy nepochopí a cítím z textu, že tvůj vlastní coming out s tebou hodně zamával. Přiblížíš nám toto období?
Do svých 17 jsem neznala žádného gaye nebo lesbu, nebo respektive nikoho kdo by byl out. Záhy jsem totiž zjistila, že několik mých kamarádů/kamarádek řeší to samé… Neviděla jsem ani nikoho v televizi, v knížkách, nebo kdekoliv ve veřejném prostoru. Takže mě to zkrátka vůbec nenapadlo a jela jsem klasický heteronormativní scénář, ve kterém mi ale bylo divně. Pak se ale vyoutovala moje sestřenice a já se skrze ni dostala k seriálu L Word. To pro mě byl velký “eye opener” a každá další epizoda mě jen utvrzovala v tom, že to takhle mám nejspíš taky. Následně jsem šla poprvé do gay baru, začala chodit s mojí první holkou a konečně pochopila co je to láska. Pak jsem se dostala do skvělé party leseb, se kterými se přátelím dodnes. Nebýt těchto holek, tak bych asi nikdy nenašla odvahu to říct zbytku světa, včetně rodičů. Jen díky LGBTQ+ komunitě jsem ustála všechny ty facky od společnosti, ale i to, že mojí mámě chvíli trvalo to pochopit a přijmout. Takže bych lidem, kteří tohle řeší, poradila chodit mezi LGBTQ+ lidi, do queer prostorů a obklopit se “svými”. Tahle podpora aspoň pro mě byla naprosto nedocenitelná a v tu dobu strašně potřebná. Člověku se prostě po ulici na maloměstě jde mnohem líp, když po svém boku máte dalších pět neohrožených leseb. Právě komunita ve mně totiž vypěstovala tu hrdost o které teď zpívám.
„Jen díky LGBTQ+ komunitě jsem ustála všechny ty facky od společnosti, ale i to, že mojí mámě chvíli trvalo to pochopit a přijmout.“
Letos měl premiéru videoklip k písni Propojený, na které uslyšíme kromě Tebe ještě třeba Honzu Cinu, slovenskou Katarzi, Blanche, Ridinu Ahmedovou a další známé hudebníky. V klipu se objevilo také mnoho dalších známých tváří. Jak jste se dali v této partě dohromady a o čem píseň je?
Píseň je reakcí na vraždu Juraje a Matúše před Bratislavským gay klubem Tepláreň loni na podzim. Tahle událost s námi všemi hodně otřásla a rozhodli jsme se, že jim složíme jakýsi tribute. S nápadem přišla hudební producentka Blanka Maderová, se kterou jsme píseň složili a následně ke spolupráci přizvaly právě Katarzii, Honzu a Ridinu, kteří nadšeně souhlasili. Na Slovensku bují homofobie a nenávist a my chtěli vyjádřit podporu LGBTQ+ lidem alespoň hudebně a vzkázat jim, že v tom nejsou sami a nenecháme je žít ve strachu.
Jaká další témata, kromě coming outu, plánuješ do své tvorby promítat?
Zatímco teepee zachycuje spíš mou zamyšlenou melancholickou část osobnosti, tak TEZA ukazuje tu veselejší a optimistickou. Trochu mojí queer divu. Takže ty písničky jsou hodně o lásce, ženách, sexu a feminismu.
Jaké jsou tvoje hudební ambice, kam až to chceš v téhle branži dotáhnout?
Už za sebou mnoho úspěchů mám a zjistila jsem, že mi ambice trochu kazí radost z hudby samotné. Takže se snažím jich moc nemít a spíš si užívat to, co je. Momentálně dáváme s mou kamarádkou Aleou v Berlíně dohromady živý set TEZY a já se na koncertování strašně těším! Takže mé cíle jsou vydat příští rok album, odjet pár prvních koncertů a pak se uvidí.
Zpěváci a zpěvačky musí jít do jisté míry s kůži na trh. Práskneš na sebe jednu věc, za kterou se nejvíc stydíš, jednu věc, za kterou jsi na sebe nejvíc hrdá, a jednu věc, které se v životě nejvíce bojíš?
Těžké vybrat jednu věc, protože je jich mnoho. Pocit studu zažívám vždycky, když si ani po stopadesáté nepamatuju něčí jméno. Jména mi prostě z nějakého důvodu nejdou. Hrdá jsem na to, že jsem se konečně vydala s TEZou na tuhle cestu. A tohle je takový depresivní, ale nejvíce se v životě bojím samoty.
A co tvůj milostný život – jsi zadaná nebo tě můžou holky po koncertě pozvat na rande?
Můžou mě zkusit pozvat na rande. 😉
Co vnímáš, že LGBTQ+ komunitě v ČR nejvíce ubližuje?
Kromě konzervativního vedení země i nedostatečná reprezentace. Už jsem se nějak smířila s tím, že naše vlády bývají k naším tématům lhostejné. To je fakt smutné, ale nedá se s tím bohužel dělat nic víc, než chodit volit. Co mě ale zaráží mnohem víc je, jak málo queer charakterů existuje v české popkultuře. Pro mě bylo strašně důležité to, že jsem mohla sledovat zahraniční filmy, seriály a osobnosti a skrze ně pochopit, co se mi to vlastně děje a že je to v pořádku. Takové vzory u nás chybí a já doufám, že nastupující generace tvůrců a tvůrkyň to změní!
Na tuto otázku se podívej realistickým okem. Jak si doopravdy myslíš, že bude probíhat další vývoj ve schvalování #manželstvíprovšechny? Myslíš, že nedávná volba prezidenta, kdy v předvolebních kampaních témata LGBTQ+ práv rezonovala, může přispět k brzkému narovnání práv?
Upřímně? Já trochu ztratila naději, že se manželství pro všechny v dohledné době schválí, i když bych si to strašně přála. Ale kdo ví, třeba se o to téma bude nový prezident intenzivněji zajímat a trochu rozvíří veřejnou debatu. Každopádně já tu kampaň podporuju od samého začátku, moc si vážím lidí, kteří na ní pracují a držím nám palce!
Máš ty sama nějaké LGBTQ+ vzory, ať už české nebo ty v zahraničí?
Jéje, těch je! Jak už jsem říkala, v Čechách ty vzory chybí, ale co se týče zahraničních a hudebních, tak miluju co dělají například Anna Calvi, King Princess, girl in red nebo St. Vincent.
Co bys vzkázala svému mladšímu já, kdy jsi tehdy procházela coming outem?
Ať se tolik nebojí. Protože nakonec všechny ty těžkosti zvládne, udělají jí lepším člověkem a přinesou jí hromadu štěstí a lásky. Prostě, že to bude dobrý.
Tezu můžeš sledovat na Instagramu:
